555 KILOMETRŮ – TOLIK UBĚHLA V DUBNU ABHEJALI BERNARDOVÁ V RÁMCI ŠESTIDENNÍHO ZÁVODU. A PŘITOM V POSLEDNÍCH DVACETI LETECH MNOHEM VÍC PLAVALA, NEŽ BĚHALA. JAK SE DÁ TAKOVÁ PORCE KILOMETRŮ ZVLÁDNOUT? PŘEDEVŠÍM TAK, ŽE ČLOVĚK POCHOPÍ, ŽE NEJVĚTŠÍ LIMITY JSOU UVNITŘ JEHO HLAVY.

Na stránkách Runu se Abhejali Bernardová neobjevuje prvně – naposledy to bylo před třemi lety, kdy absolvovala extrémní triatlon: nejprve přeplavala kanál La Manche, pak dojela na kole na hranice ČR a odtud doběhla do Prahy. Ještě před tím ale v roce 2018 dokončila jako teprve desátý člověk na světě výzvu Ocean Seven – sérii sedmi náročných dálkových přeplaveb (viz rámeček vpravo).
Její poslední velká výzva ovsem byla čistě běžecká: v dubnu se v New Yorku na závodě Sri Chinmoy 6 & 10 Day Races už podruhé postavila na start šestidenního závodu.

JAK SE PLAVKYNĚ PŘIPRAVUJE NA TAK DLOUHÝ BĚH?

Když zrovna na nic netrénuju, běhám tak třikrát do týdne. Ale to většinou běžím třeba jenom do práce, kam to mám pět kilometrů. Na šestidenní závod jsem se přihlásila v listopadu a pak jsem se snažila víc běhat. Ale znáš to… Chtěla jsem třeba někam na pár dnů vyjet a dát si pár delších běhů, ale to se nepodařilo. Nějaký ten maraton jsem si samozřejmě zaběhla, ale jinak jsem spíš doufala, že tělo bude čerpat z toho, co už má za sebou.
Před závodem jsme dodělávali audioverzi mé knihy Dokud voda neskonči a tam je i kapitola „Proč běžet šest dnů“. Tak jsem si říkala, že bych si to asi měla znovu přečíst. A možná dopsat další kapitolu: „Proč to běžet po 21 letech.“

A PROČ TO TEDY BĚŽET?

No, na to jsem úplné nepřišla. Ještě když jsem vyběhla, říkala jsem si, co tady sakra dělám… Zkrátka jsem měla pocit, že je čas vrátit se na souš. A vlastně jsem si z doby před 21 lety toho moc nepamatovala. Možná by bylo ale lepší, kdybych si nepamatovala vůbec nic. Takhle jsem udělala jednu velkou chybu. Věděla jsem, že jsem tehdy první den uběhla 80 mil, tak jsem si říkala, že by to bylo hezké uběhnout i teď‘. Jenže to je přesně to, co nemáš dělat – začneš na sebe tlačit, místo abys vnímala svoje tělo a podle toho běžela. Navíc jsem dva dny před startem po moha letech nastydla. Normálně by mi rýma třetí den odcházela, jenže když jsem do toho uběhla 130 kilometrů, začalo mě ještě bolet v krku… Ale to jsem ti utekla z otázky.

TROCHU. TAK PROČ TO BĚŽET?

Spis bych se zeptala, proč to neběžet. Možná jsem si chtěla dokázat, že ještě nejsem babka do starého železa, že ve mně ještě něco je. Navíc moje kamarádka běžela před dvěma lety závod na 3100 mil, a tak jsem si říkala, že šest dní vlastně není tak moc… Jasně, je to dlouhý, ale ty dny hrozne utečou. Proste necháš čas plynout a děláš, co můžeš. Bud‘ jdeš dopředu, nebo odpočíváš. Nic jiného. A to se mi líbí.

KROMĚ TOUHY UBĚHNOUT PRVNÍ DEN 80 MIL JSI NEMĚLA ŽÁDNOU TAKTIKU? PROSTĚ JSI TO NECHALA PLYNOUT?

Nějaký plán jsem měla, konzultovala jsem to i s dalšími ultraběžci. Před dvaceti lety jsem spala v noci tři hodiny a odpoledne hodinu. Ale i vzhledem k nachlazení jsem chtěla dát tělu víc prostoru k regeneraci, také jsem chtěla aspoň první noc spát čtyři a pil hodiny. Jenže tělo bylo v takovém soku, že jsem toho stejné moc nenaspala. A jinak jsem se řídila tím, co mi říká tělo. Jedna z rad, kterou jsem dostala, bylo: „Spi v tom, v čem ráno poběžíš. Ušetříš čas.“ Jenže se spalo ve stanu, navíc byl duben, jen pár stupňů nad nulou… Tak jsem se nababušila do spacáku a probudila se úplně zpocená. Takže se v té zimě převlíkáš, je půl čtvrté ráno, hlavou ti běhají lítostivé myšleny… Ale vyjdeš na trasu, tělo se rozhýbe… A za hodinu začne svítat a život je hned krásnější.

MĚLA JSI NĚJAKÝ PODPŮRNÝ TÝM?

Mela jsem dvě kamarádky. Před 21 lety jsem mela jen jednu a ta byla nakonec víc unavená než já. Protože když jsem já šla spát, ona mi třeba ještě přepírala věci. Můj největší strach byly puchýře. Mela jsem velké a široké boty, a když bylo třeba, tak jsme z nich něco vyřezali. A nakonec to bylo v pohodě – nějaké puchýře jsem mela, ale nic velkého. Fyzicky jsem tak řešila úplně jiné věci než tehdy. Hodně mě třeba trápila noha.

O CO ŠLO?

Nejdřív začala bolet jen trochu, okolo holeně. Říkala jsem si, že to bude asi zánět okostice. Vzpomněla jsem si, že se na to před těmi 21 lety dávalo zelí – celé listy

 ….