Abhejali Bernardová je česká dálková plavkyně a běžkyně. Na první pohled každého zaujme její křestní jméno. Narodila se jako Petra Bernardová a jméno Abhejali získala od svého učitele, kterým byl Šrí Činmoj.
V 18 letech se pod jeho vedením začala věnovat meditaci a doplnila ji během a plaváním.
V únoru 2018 přeplavbou Cookovy úžiny dokončila plaveckou výzvu Oceans Seven. Tam patří 7 oceánů: kanál La Manche, Gibraltarský průliv, kanál Catalina v Kalifornii, Cugarský průliv mezi ostrovy Honšú a Hokkaidó, kanál Kaiwi na Havaji, Severní kanál mezi Irskem a Skotskem a již zmíněná Cookova úžina na Novém Zélandu.
„Dokončila jsem Sedmičku oceánů jako 4. žena a 10. člověk na světě. Nejdelší byl kanál Kaiwi na Havaji. Ten měří 42 km a trvalo to skoro 22 hodin.“
Abhejali drží prvenství v tom, že je 1. člověk, který tuto výzvu zvládl a přitom pochází ze země, která nemá moře.
Respekt k oceánu
Ve vytrvalostních sportech i v životě obecně ji láká především sebepoznání, prozkoumávání vlastních hranic, touha být tím nejlepším člověkem, jakým může být. „U dálkových věcí je 80 % v hlavě, 20 %fyzička. Často někdo závod vzdá, protože se mu nedaří něco podle plánu. Ale to je právě ta výzva,“ domnívá se Bernardová a pokračuje: „Je to o nějakém splynutí s tou vodou, o tom sebepřekonání, o té síle, co člověk dokáže, když to nezabalí při první větší vlně. Voda je nesmírně krásný živel a je to i síla. Máme pocit, že jsme takoví pánové tvorstva a stačí nějaká velká vlna a hraje si s námi, jak chce.“
Oběd ve vodě, ale kam na toaletu?
„Protože se člověk nesmí dotknout doprovodných lodí, tak je jídlo připravené v lahvích, které mi hodí. Jsou na provázku, aby si pak mohli zase ty prázdné obaly přitáhnout zpět. A vždy je ta strava tekutá, protože člověk by neměl strávit tím jídlem déle než třeba půl minuty,“ říká Bernardová.
A jak na toaletu? Tak ta se řeší za provozu: „Chce to trochu cvik a koncentraci, ale naučíte se to a jde to,“ dodává Bernardová s úsměvem.
Duchovní cesta
Abhejali spoluorganizuje Mírový běh (Sri Chinmoy Oneness-Home Peace Run), štafetový běh s hořící pochodní, který vede přes více než 140 zemí. Jeho smyslem je šířit atmosféru přátelství, míru a porozumění, překonávat hranice mezi lidmi i hranice v nás samotných.
V 18 letech objevila meditaci a k té říká: „Každý jdeme životem po nějaké cestě. Každá z nich je jedinečná, a to je něco úplně úžasného. I ta moje je neuvěřitelná, a jsem za ni nesmírně vděčná. Většina dní je zalitá sluncem, a těch pár zamračených je potřeba k tomu, abych si těch slunečných nepřestala vážit a nebrala je jako samozřejmost. Je za tím ale spousta práce, práce na sobě – protože ne vždy se mi chce ráno vstávat a meditovat a pak jít na bazén, někdy mě někdo naštve a jelikož nechci být naštvaná, musím na tom zapracovat, něco v sobě změnit. Ta práce ale stojí za to, což poznám podle toho, jak se cítím a jak moc se usmívám.“
přečtěte si na Prima Ženy (archiv)