Jak jsem udělala český rekord

Když se rozhodlo, že další ročník akce Impossibility Challenger (Vyzvi nemožné) bude v České republice, začala jsem přemýšlet, jaký rekord bych mohla udělat.

Už jsem přemýšlela několik let, kdy jsme tuto akci pořádali v jiných zemích, ale letos jsem si řekla, že něco fakt vymyslím. No a napadlo mě, že bych mohla skákat šipky do bazénu. Buď co nejvíc za hodinu, nebo co nejvíc v neomezeném čase. Druhá varianta naštěstí neprošla u správce českých rekordů, Agentury Dobrý den. Ta hodina totiž byla víc než dost.

Bylo potřeba začít trénovat, protože šipky normálně vůbec neskáču. A trénovat i vylézání z vody bez použití schůdků. Je to docela makačka. Akorát skákejte šipky v bazéně, kde krajní dráhu mají buď plavci na trénink, nebo tam plave veřejnost. Nejdelší, co jsem tedy zvládla, bylo nějakých 15 minut v kuse. Alespoň jsem ale zjistila, že je dobré mít silikonovou a ne látkovou čepičku a na vylézání si vzít karimatku. A že bude lepší, když budu mezi skoky chodit a ne běhat.

Startovní bloky na bazéně v Kladně jsou neobvykle na mělké straně bazénu (110cm), když jsme tedy přišli na bazén, chvíli jsem zkoušela, jestli nebude nebezpečné tam skákat – přeci jen po půl hodině skákání by se mohlo stát, že skočím hlouběji a praštím se do hlavy. Domluvili jsme se, že budu skákat tam, a kdybych měla pocit, že se mi točí hlava nebo něco podobného, přejdeme na druhou stranu a rekord se bude počítat jako skákání bez bloku.

Všichni plavčíci na bazéně na nás nejprve koukali jako na blázny. Upřímně se jim moc nedivím, i když o akci věděli. Byli každopádně nesmírně milí a ochotní a za dozoru komisaře Agentury Dobrý den jsem brzy odstartovala. Plán byl dělat si co 10 nebo 15 minut přestávky, abych náhodou neměla mořskou nemoc a taky abych doplnila tekutiny. Ono to nevypadá jako něco extra náročného, prostě skáčete, ale člověk se u toho opravdu zadýchá. Výhodou mělkého bazénu bylo nakonec to, že jsem se před každým skokem snažila naprosto zkoncentrovat, a tak jsem si to celé naprosto užila, byla jsem zcela ponořená do sebe a byla v tom obrovská intenzita a radost.

Říkala jsem si, že pokud zvládnu 200 skoků, bude to super, a tolik jsem měla i předepsaných řádků na archu, kam rozhodčí zapisovali čas každého skoku. A nakonec museli doplňovat, protože skoků bylo neuvěřitelných 223! Dle certifikátu jsem od místa výlezu z vody až k bloku nachodila celkem 1,84km. Rekord byl zapsán do České databanky rekordů. Doporučuji každému si nějaký rekord vymyslet a zkusit!