Pozor, abyste neprobudili netopýry, varovali. Otužilci plavali v ledové Punkvě – Blanenský deník

Pozor, abyste neprobudili netopýry, varovali. Otužilci plavali v ledové Punkvě – Blanenský deník

Vilémovice /VIDEO/ – Je mrazivé nedělní dopoledne a před Punkevní jeskyní stojí stovky lidí. Přijeli obdivovat krásu Moravského krasu, ale trochu jinak, než je zvykem. Většina přítomných se schovává do županů, plaveckých čepic a pantoflí, přes ramena mají přehozené ručníky. „Jen pojďte, voda má 37 stupňů,“ hlásí s lišáckým úsměvem průvodce Zdeněk Hejč a láká přihlášené plavce do útrob jeskyně. Je příznačné, že zrovna Hejč doprovází otužilce na jejich cestě, vždyť právě jeho táta i strýc byli v polovině sedmdesátých let členy tehdejšího jediného brněnského otužileckého oddílu u TJ Lokomotiva.

Atmosféra ve vestibulu haly před jeskyní je vřelá a všichni mají dobrou náladu. „Plavte tak, abyste neprobudili netopýry,“ hlásí organizátor akce Michal Moravec.

Mezi froté župany vyčnívají trička s nápisy sportovních oddílů otužilců z celé České republiky. Jakub Valníček zastupuje První pražský klub otužilců. „Jsem tady podruhé, poprvé jsem tady byl asi před čtyřmi lety a byl jsem nadšený z prostředí. Voda je průzračná. Chystám se na delší trasu,“ uvádí Valníček a naráží na to, že plavci si mohou vybrat ze dvou tratí o délkách sto a tři sta metrů.

To Jiří Šidlák z Vysočiny je v plavání v ledové vodě nováček. Tento sport se mu zalíbil zhruba před rokem, ale podle svých slov se otužuje celý život. Zato nejstarší plavec, Bohumil Pácl z Prostějova, si otužováním udržuje zdraví již pěknou řádku let. Vždyť i díky tomuto koníčku je ve svých 79 letech ve skvělé kondici.

O své zkušenosti se mohli plavci podělit s čestným hostem akce, Abhejali Bernardovou, českou plavkyní, která jako desátý člověk v historii překonala plaveckou výzvu Oceans Seven.

Přečtěte a poslechněte si na stránkách Blanenského deníku

Dálková plavkyně Abhejali Bernardová: Voda je nesmírně krásný, ale nebezpečný živel – Prima Ženy

Dálková plavkyně Abhejali Bernardová: Voda je nesmírně krásný, ale nebezpečný živel – Prima Ženy

Abhejali Bernardová je česká dálková plavkyně a běžkyně. Na první pohled každého zaujme její křestní jméno. Narodila se jako Petra Bernardová a jméno Abhejali získala od svého učitele, kterým byl Šrí Činmoj. 

V 18 letech se pod jeho vedením začala věnovat meditaci a doplnila ji během a plaváním.

V únoru 2018 přeplavbou Cookovy úžiny dokončila plaveckou výzvu Oceans Seven. Tam patří 7 oceánů: kanál La Manche, Gibraltarský průliv, kanál Catalina v Kalifornii, Cugarský průliv mezi ostrovy Honšú a Hokkaidó, kanál Kaiwi na Havaji, Severní kanál mezi Irskem a Skotskem a již zmíněná Cookova úžina na Novém Zélandu.

„Dokončila jsem Sedmičku oceánů jako 4. žena a 10. člověk na světě.  Nejdelší byl kanál Kaiwi na Havaji. Ten měří 42 km a trvalo to skoro 22 hodin.“

Abhejali drží prvenství v tom, že je 1. člověk, který tuto výzvu zvládl a přitom pochází ze země, která nemá moře.

Respekt k oceánu

Ve vytrvalostních sportech i v životě obecně ji láká především sebepoznání, prozkoumávání vlastních hranic, touha být tím nejlepším člověkem, jakým může být. „U dálkových věcí je 80 % v hlavě, 20 %fyzička. Často někdo závod vzdá, protože se mu nedaří něco podle plánu. Ale to je právě ta výzva,“ domnívá se Bernardová a pokračuje: „Je to o nějakém splynutí s tou vodou, o tom sebepřekonání, o té síle, co člověk dokáže, když to nezabalí při první větší vlně. Voda je nesmírně krásný živel a je to i síla. Máme pocit, že jsme takoví pánové tvorstva a stačí nějaká velká vlna a hraje si s námi, jak chce.“

Oběd ve vodě, ale kam na toaletu?

„Protože se člověk nesmí dotknout doprovodných lodí, tak je jídlo připravené v lahvích, které mi hodí. Jsou na provázku, aby si pak mohli zase ty prázdné obaly přitáhnout zpět. A vždy je ta strava tekutá, protože člověk by neměl strávit tím jídlem déle než třeba půl minuty,“ říká Bernardová.

A jak na toaletu? Tak ta se řeší za provozu:  „Chce to trochu cvik a koncentraci, ale naučíte se to a jde to,“ dodává Bernardová s úsměvem.

Abhejali u Gibraltarského průlivu

Duchovní cesta

Abhejali spoluorganizuje Mírový běh (Sri Chinmoy Oneness-Home Peace Run), štafetový běh s hořící pochodní, který vede přes více než 140 zemí. Jeho smyslem je šířit atmosféru přátelství, míru a porozumění, překonávat hranice mezi lidmi i hranice v nás samotných.

V 18 letech objevila meditaci a k té říká: „Každý jdeme životem po nějaké cestě. Každá z nich je jedinečná, a to je něco úplně úžasného. I ta moje je neuvěřitelná, a jsem za ni nesmírně vděčná. Většina dní je zalitá sluncem, a těch pár zamračených je potřeba k tomu, abych si těch slunečných nepřestala vážit a nebrala je jako samozřejmost. Je za tím ale spousta práce, práce na sobě – protože ne vždy se mi chce ráno vstávat a meditovat a pak jít na bazén, někdy mě někdo naštve a jelikož nechci být naštvaná, musím na tom zapracovat, něco v sobě změnit. Ta práce ale stojí za to, což poznám podle toho, jak se cítím a jak moc se usmívám.“

přečtěte si na Prima Ženy (archiv)

140 zemí, jedna myšlenka, miliony lidí, kteří v ni věří. Mírový běh je v Česku – Ráno na gauči

140 zemí, jedna myšlenka, miliony lidí, kteří v ni věří. Mírový běh je v Česku – Ráno na gauči

Spojuje je myšlenka porozumění, respektu a míru. Tradičního Mírového běhu se za více než třicetiletou historii zúčastnily miliony lidí. I letos mírová pochodeň prochází Českem.

Akce se koná na pozadí celosvětového mírového běhu – Peace Run. S jeho myšlenkou, která postupně přitáhla další a další lidi na planetě, přišel filozof a umělec Sri Chinmoy. Od té doby se každý sudý rok vydává mírová pochodeň na dlouhou cestu, obkrouží celou Evropu, navštíví každou zemi na starém kontinentu a všude šíří myšlenku míru.
„Každý z nás můžeme něco udělat pro lepší svět. Je to o tom sdílení, že si opravdu každý uvědomí, že opravdu já taky jsem důležitý pro ten mír ve světě,” přibližuje celou akci a její symboliku Abhejali Bernardová, koordinátorka české části běhu.

 

 

Přečtěte a poslechněte si na stránkách Seznam|Zprávy

V chladné vodě je lepší nemyslet! – časopis AHA pro ženy

V chladné vodě je lepší nemyslet! – časopis AHA pro ženy

Je teprve desátým člověkem na světě a zároveň čtvrtou ženou, které se podařilo dokončit sedm obtížných dálkových přeplaveb v různých koutech světa. Sérii zvanou oceans seven, která je plaveckým ekvivalentem horolezecké výzvy zdolání nejvyšší hory každého kontinentu, zvládla Abhejali Bernardová (42) na první pokus. A navíc bez neoprenu, jak velí pravidla. Pomohly jí k tomu nejen píle a otužování, ale i meditace, které se věnuje už přes dvacet let.

Michaela Hudecká

Abhejali, původním jménem Petra se narodila rodila v Chebu, a když chodila do třetí třídy základní školy, přestěhovali se s rodinou do Prahy. Pak ji její první zaměstnání zavedlo do Zlína, který je pro ni od té doby domovem. K plavání se dostala v sedmi letech, když ji maminka přihlásila do plaveckého kroužku „Závodně jsem plavala až do konce základky, ale nebylo to nic extra. Plavala jsem jen prsa, kraul byl pro mě utrpení a pořádně jsem se ho naučila až v dospělosti. Na střední škole jsem si už našla jiné zájmy a plaveckou kapitolu svého života jsem měla za uzavřenou,“ vzpomíná Abhejali.

V osmnácti se začala zajímat o meditaci a duchovní život, což ji o pár let později k plavání zase přivedlo. „Tenkrát jsme se s kamarádkou přihlásily na kurz meditace, čistě jen ze zvědavosti. Ani jsem nevěděla, co znamená meditovat, nebo kdo je duchovní mistr. Ani jsem neměla pocit, proč bych něco takového měla chtít. Ale lidé, kteří kurz vedli, mě oslo vili. Cítila jsem z nich určitý klid a chtěla jsem být jako oni.“ Od té doby je meditace jejím každodenním rituálem, který jí dodává vnitřní klid, radost a sílu překonávat samu sebe, nejen při sportovních výkonech. Pár měsíců po kurzu měla možnost setkat se poprvé se známým indicko-americkým duchovním učitelem Sri Chinmoyem, což ji podpořilo v rozhodnutí mít meditaci jako součást života a zároveň ji inspirovalo začít opět sportovat. „Sri Chinmoy svým studentům jako součást zdravého životního stylu a jako doplněk k meditaci doporučoval sport. Pustila jsem se tedy do běhání, což pro mě bylo tehdy nejjednodušší.“

Začala s pěti minutami běhu, pár týdnů nato startovala závod na dvě míle a svůj první maraton úspěšně absolvovala asi za půl roku. V roce 1996 založila s přáteli česko-slovenskou pobočku neziskové organizace Sri Chinmoy Marathon Team, která pořádala a stále pořádá řadu běžeckých závodů, od krátkých dvoumílových přes šesti- a dvanáctihodinové běhy až po osmačtyřicetihodinové. A Abhejali si chtěla všechny vyzkoušet na vlastní kůži. „Maraton jsem běžela čtyři hodiny, takže u šestihodinového běhu jsou to vlastně jen dvě hodiny navíc. Pak jsem zkusila běžet i 12 hodin a ještě delší dálkové běhy, při kterých jsem prozkoumávala svoje hranice. Samozřejmě to nešlo úplně snadno a musela jsem překonat samu sebe. Ale meditace mě naučila bourat takzvané hranice, které nám staví naše mysl, když říká, že něco nejde,“ říká sportovkyně, která je také několikanásobnou mistryní republiky v bězích na 100 km a 24 hodin a absolvovala šestidenní běh v New Yorku, během kterého uběhla 616 kilometrů.

V té době se už představovala svým neobvyklým jménem, které jí dal právě Sri Chinmoy, a které používá od roku 2004 oficiálně. „Duchovní význam Abhejali je pláč po poznání, doslovný překlad pak čistá voda. Dostala jsem ho v době, kdy jsem o své plavecké budoucnosti ještě nic netušila.“

Zpátky ve vodě

K dálkovému plavání Abhejali přivedla náhoda, i když, jak tvrdí, na náhody úplně nevěří. V roce 2009 se její kamarádka rozhodla, že poplave přes kanál La Manche, a ona jí měla dělat doprovod na lodi. „Nakonec ale ze sóla sešlo, protože měla pocit, že ještě není připravená, a přemluvila mě na štafetu. Další dvě holky, které jsme přibraly do týmu, byly na studenou vodu zvyklé, já s kamarádkou ne, ale nějak jsme to zvládly. Pamatuji si, že když jsme vylezly z vody, nemohly jsme se ani napít, jak jsme se třásly,“ vypráví.

Přesto ji přeplavba učarovala natolik, že si začala pohrávat s myšlenkou překonat Lamanšský průliv sama. A když si následující rok ověřila své schopnosti při plaveckých závodech přes Curyšské jezero, které měly nějakých 26 kilometrů, bylo rozhodnuto. „Jezero jsem dala i bez vyloženě urputného tréninku, ale byla mi strašná zima. A to mělo 19 stupňů, což je tedy ještě o čtyři víc, než má La Manche. Na druhou stranu jsem vážila jen 57 kilo, a když je člověk hubený, nemá ho co chránit před chladem. Takže jsem si řekla, že když se budu otužovat a přiberu 10 kilo, měla bych studenou vodu zvládnout.“

O rok později známý kanál skutečně přeplavala a v následujících čtyřech letech zdolala další dva průlivy, které jsou součástí projektu Oceans Seven. Nejdřív to byl Gibraltarský průliv mezi Evropou a Afrikou, který je ze všech nejkratší, poté průliv mezi ostrovem Santa Catalina a Kalifornií, který se plave v noci, kdy je nejslabší vítr. Mezitím však nezahálela a sbírala i další plavecké zkušenosti. Absolvovala třeba závody kolem Manhattanu v New Yorku nebo přeplavala úžinu mezi ostrůvkem Robben Island a Kapským Městem v Jihoafrické republice, kde jsou tamní vody velice studené.

Teprve poté v ní dozrálo rozhodnutí, že si troufne i na další výzvy ze seznamu plavecké sedmičky velikánů. A to včetně Severního kanálu mezi Irskem a Skotskem, který ji zprvu odrazoval kvůli vodě o pouhých 11 – 14 °C. „Ze studené vody jsem měla respekt. Nebála jsem se toho, že bych vzdálenost nevydržela, protože vytrvalost mám, ale zimu fakt neošálíte. Na druhou stranu všechny ty plavby na sebe tak nějak navazovaly, měla jsem pocit, že jedna mě vždycky něčím připravuje na další. A když jsem zvládla moře pod jižní Afrikou, které tenkrát mělo jen kolem 10 °C, věděla jsem, že můžu jít dál.“

Na širém moři

S otužováním začala ještě před přeplavbou kanálu La Manche, ale na přeplavbu Severního kanálu byla přece jen nutná ještě důkladnější přípravu. Aby mohla trénovat v chladné vodě, jezdila za kamarádkou do Skotska, nebo si dávala ledové koupele.„Zatímco jiní si do vany dopouštějí horkou vodu, když jim chladne, já jsem se naložila do studené, a jakmile se začala mým tělesným teplem zahřívat, přidávala jsem do ní kbelíky ledu. To byla asi nejdrsnější část,“ uvádí. Nabrat zase musela i nějaký ten tuk, což pro ni jako pro dlouholetou vegetariánku a vyznavačku zdravého stravování nebylo úplně jednoduché.„Hodně jsem se cpala šlehačkou, mazala si tlusté vrstvy másla a do všeho jsem dávala tuk. Jedla jsem i pozdě večer, což sice není ideální, ale tenkrát to bylo potřeba. Nakonec jsem se z 60 kil dostala na svoji top váhu, měla jsem 71 kilo.“ Abhejali zdolala Severní kanál jako teprve 49. člověk a z toho sedmnáctá žena. A to i přes nepřízeň počasí, nečekaně silné mořské proudy a spousty medúz.„Naštěstí mě popálily jen trochu. Mnohem horší to bylo předtím na Havaji, kde jsem žádnou medúzu ani neviděla, jen jsem celým tělem nabrala její chapadlo. Věděla jsem, že to bude pálit a bolet, ale netušila jsem, že tak moc. Dokonce jsem si vyžádala léky proti bolesti, což nedělám. A preventivně i antihistaminika, protože tamní medúzy vás můžou zabít tím, že otečete a nemůžete dýchat. Navíc jsem měla dvanáct hodin mořskou nemoc.“ Dvaačtyřicet kilometrů dlouhá přeplavba mezi havajskými ostrovy Oahu a Molokai, která jí trvala téměř celý den, tak pro ni byla ze všech nejnáročnější, a to nejen kvůli vzdálenosti.

Další nástrahy

Poměrně zabrat jí dal rok předtím i Cugarský průliv v Japonsku, kde se kvůli silným proudům a vlnám nepohnula téměř dvě hodiny z místa. A ani poslední z její »sedmičky«, Cookův průliv na Novém Zélandu, který zdolala loni v únoru a jen tři dny po cyklonu Gita, jí nedal nic zadarmo. „Podmínky nebyly ideální a předpověď se dále zhoršovala. Vlny se mnou házely, byl to boj o každé nadechnutí. Tři hodiny jsem plavala na místě, v jedné chvíli mě proud nesl zpět,“ vysvětluje s tím, že kdyby to měla být její první plavba, rozhodně by si na ni netroufla.

Naopak nejvíc se jí líbila přeplavba kanálu u Kalifornie. „Noční moře bylo krásné, díky světélkujícímu planktonu jsem si připadala, jako bych plavala ve vesmíru. Určitý strach, třeba ze žraloků, tam samozřejmě byl, stejně jako při jiných plavbách, ale snažila jsem se ho nepřipouštět. Nejlepší je nemyslet vůbec na nic, protože naše mysl začne vždycky kalkulovat. A to není dobré.“

Na jejím úspěchu má samozřejmě určitý podíl i tým na doprovodné lodi a kajaku, který z velké části tvoří její přátelé. Dále je tam i kapitán lodi s posádkou, který ví, kam má plavat, a udává směr. A také nezávislí rozhodčí, kteří dohlížejí na dodržování pravidel dálkového plavání, podle nichž se například plavec nesmí ani na vteřinu chytit lodi. „Je důležité, aby tým poznal, kdybych byla podchlazená nebo měla jiné potíže. Kromě toho mi každou půlhodinu připravují a na dlouhých provazech hází jídlo a pití, také mě povzbuzují a komunikují s kapitánem.“

Právě pronájem doprovodné lodi je nezanedbatelná částka, celková režie na jednu výpravu vyšla zhruba na 200 tisíc. Naštěstí ji v jejích aktivitách finančně podpořila firma, ve které dělá překladatelku, pak také rodina, přátelé a lidé, kteří jí prostě fandí. Proto si mohla všech sedm přeplaveb dovolit. Jestli bude nějaká další, zatím netuší, nechá se překvapit, co jí další týdny a měsíce přinesou.

Nyní spíš víc běhá, než plave, a nedávno se vrátila z Nového Zélandu, kde se zúčastnila Mírového běhu, který spoluorganizuje. Jde o nejdelší celosvětové klání s hořící pochodní, které založil 1987 její duchovní učitel Sri Chinmoy a jehož smyslem je šířit atmosféru přátelství, míru a porozumění a spojovat lidi různých národností a společenských vrstev. „Je to moje srdeční záležitost. Mám krásný pocit, když vždycky vidím, kolik lidí se k této myšlence přidává.“

Pokořit sedmero vod – časopis Kondice

Pokořit sedmero vod – časopis Kondice

ABHEJALI BERNARDOVÁ JE DESÁTÝM ČLOVĚKEM NA SVĚTĚ, KTERÝ DOKONČIL PLAVECKOU VÝZVU SEDMIČKA OCEÁNŮ. PŘITOM NENÍ PROFESIONÁLNÍ SPORTOVKYNÍ, TRÉNUJE SE SAMA A PRACUJE V KNIŽNÍM VYDAVATELSTVÍ. KROMĚ DÁLKOVÉHO PLAVÁNÍ BĚHÁ A PŘES DVACET LET SE VĚNUJE MEDITACI.


LUCIE ŠMOLDASOVÁ

Jak často trénujete a jak trénink vypadá?
Záleží, jestli mám zrovna konkrétní cíl. Snažím se denně plavat nebo běhat, to je někdy jednodušší, můžu běžet i do práce. Když trénuju na závody na severní polokouli, ty jsou většinou v létě, tak chodím od jara třikrát týdně plavat na pět deset minut ven, aby si tělo zvyklo na studenou vodu. K tomu začínám víc plavat v bazénu, hlavně rychlostní tréninky. Jak se otepluje, trénuju více venku, třeba na Brněnské přehradě. Když se blíží přeplavba, snažím se o prodloužené víkendy, kdy plavu opakovaně šest hodin, aspoň jednou i deset. V téhle fázi prodlužuju vytrvalost, na rychlost už moc nemám sílu.

Jdete si pak do práce od­ počinout?

Po dlouhém, protrénovaném víkendu někdy ano. Jsem ráda, že v práci sedím a po fyzické stránce si oddychnu.

Při závodu plavete výhradně kraulem, protože je to rychlejší. Při tréninku styly střídáte?
Na rozplavání a vyplavání pro zábavu ano. Dřív jsem plavala hlavně prsa, to je můj relaxační styl, ale většina tréninku je v kraulu, aby si tělo zvyklo. Teď jsme měli o víkendu plaveckou šestihodinovku, kterou jako maraton tým pořádáme, na to jsem neměla čas trénovat, ale zbylo jedno místo v dráze, tak jsem zkusila plavat prsa, abych si vyzkoušela a užila jiný styl.

Při kraulu i sezení u klávesnice se mohou zkracovat prsní svaly, jak to kompenzujete?

Měla bych se víc protahovat, ale znáte to. Když přijdu po tréninku domů, jsem už docela znavená a protahuju se v podstatě jenom, když cítím, že se blíží nějaký problém.

Jak se běžně stravujete? Měníte něco před plaveckou výzvou?
Jsem vegetariánka, a když je to studená výzva, tak musím nabrat trochu tuku. Celkově se snažím jíst zdravě a vyváženě, jenom když opravdu potřebuju přibrat, přidám méně zdravé věci nebo více cukru.

Jako vegetariánka se nemůžete vykrmovat bůčkem. Jaké tuky do stravy zařazujete?

Mám ráda ghí, dělám na něm polévky, přidávám ho do kaší. Používám víc másla a oleje, ráda mám třeba dýňový.

Řešíte během přeplavby sklad­bu jídla, nebo se řídíte intuicí?
Žaludek se při výkonu překyseluje, a navíc někdy mívám mořskou nemoc, to je těžká kombinace. Důležité je nezatížit tělo ještě víc. Dávám si různé kaše s ovocem a polévky, vybíráme zahřívací potraviny. Kořenovou zeleninu, dýni, skořici, zázvor. Na extra energii přidáváme do pití i jídla maltodextrin. Zdroje bílkovin jsou hůř stravitelné, proto je při přeplavbě neřeším. Dlouhodobě by mi jich asi víc neškodilo. Jím hodně luštěnin, vajíčka, ale je potřeba na to myslet.

Maso nejíte z etických nebo zdravotních důvodů?
Vegetariánkou jsem se stala, když jsem se začala věnovat meditaci, protože maso má takovou zvířecí, agresivní nebo neklidnou energii, zatímco rostliny mají vyrovnanou energii. A při meditaci je potřeba klid. Etické důvody jsou také důležité, navíc vidím, jaký vliv to má na ekologii.

Když jste vyčerpaná a chce se vám to vzdát, co vám dá sílu plavat dál?

Meditace. Mentálně jsem nikdy nebyla v bodě, kdy bych si řekla, že to chci vzdát. Mořská nemoc do šesti hodin přejde, tělo si zvykne.

Když jste začínala s výzvami, plánovala jste celou Sedmičku?

Vůbec ne. Vlastně jsem ani nezačínala plaváním, začala jsem běhat, abych měla zdravé tělo a dokázala sedět v meditaci. Od dlouhých běhů jsem se dostala k dálkovému plavání, při přeplavbě La Manche někdo mluvil o Sedmičce oceánů, o žralocích a medúzách, tak jsem si řekla, že to není nic pro mě. Pak vše ale přicházelo tak, že jsem se nakonec do té Sedmičky pustila.

Která přeplavba byla nejtěžší?
Na Severní kanál byla těžká příprava, chodili jsme plavat do jedenácti stupňů a celou dobu jsem mrzla. Přeplavba pak byla celkem v pohodě. Nejtěžší nakonec byla ta, o které jsem si myslela, že bude nejsnazší, Havaj. Relativně teplá voda, ale 42 kilometrů v kombinaci s dlouhou mořskou nemocí, kdy mi bylo 12 hodin špatně. A taky mě požahala medúza.

Po jak dlouhé době ve vodě vám začne být zima?

Zima by vám být neměla. Můžete cítit chlad, ale když už začnete drkotat zuby, tak je to hodně špatné. Samozřejmě je potřeba se při tréninku otužovat. Pravidelně si dávám studené sprchy a někdy i vany s ledem, přitáčím si studenou. Nikdy jsem z toho nenastydla, tělo se vycvičí a imunita se vyburcuje.

Stoupá intenzita tréninku, když se blíží plavecká výzva? A jak pak vypadá samotná plavba?

Stoupá, kromě práce a tréninku mi na nic jiného nezbývá čas. Při klasických přeplavbách máte povolené jen plavky, brýle, čepice a špunty do uší. Je to podle kapitána Webba, který první přeplaval La Manche. Před plavbou se vždy namažu – pod plavkami, pod čepičkou, mezi stehny. Není to kvůli zimě, ale protože se člověk odírá.

Vnímáte při plavání čas?
Dopředu člověk neví, jak dlouho to bude trvat. Většinou ani nechci vědět, jak je to daleko. Člověk pak začne kalkulovat. Takže nekalkulovat, nepočítat, nedívat se dopředu a plavat, dokud voda neskončí. Břeh se zdá docela blízko, ale i tak to trvá dlouho k němu doplavat, navíc tam jsou proudy, které vás můžou hodit jinam. To se hodí i v běžném životě, kdy někdy příliš plýtváme energií na to, co bude, místo abychom byli přítomní tady a teď.

Co mají běh a plavání společného a v čem jsou jiné?
Když mluvíme o těch dlouhých bězích, tak společné je to, že člověk potřebuje mít silnou hlavu. Občas něco zabolí a po chvíli to přejde, je potřeba nezačít nad tím hloubat a moc to pozorovat. Při plavání je člověk víc v živlech, nemůže tak jednoduše zastavit a odpočinout si. Při běhu si sednu na občerstvovací stanici a tam zůstanu. Kdybych víc odpočívala při plavání, proudy mě můžou odnést úplně jinam.

Jaký je váš recept na regene­raci?
Po plavání je na rozdíl od běhání dobré, že bolí hlavně vršek těla, můžete normálně chodit. Pomáhá masáž nebo koupel se slanou vodou. Na regeneraci i otužování je skvělá sauna. Čím je tělo starší, tím víc také potřebuje kompenzaci v podobě dalších sportů.

Sportovec Zlínského kraje 2018 – TOP 10 – Abhejali Bernardová – Zlínský deník

Sportovec Zlínského kraje 2018 – TOP 10 – Abhejali Bernardová – Zlínský deník

Sportovec Zlínského kraje 2018 – přehled oceněných

Absolutní vítěz

Michal Jordán – lední hokej

Nejúspěšnější sportovec jednotlivec – TOP 10

Abhejali Bernardová – dálkové plávání

Alena Doleželová – minigolf
Vendula Horčičková – orientační běh
Jiří Hradil – orientační závody na horských kolech
Michal Jordán – lední hokej
Hana Juráňová – karate
Daniel Klvaňa – požární sport
Lukáš Macek – plavání
Alena Symerská – atletika
Jakub Štvrtecký – biatlon

celý článek – Zlínský deník

Nejlepším sportovcem roku se ve Zlíně stala plavkyně Bernardová – zlin.cz

Nejlepším sportovcem roku se ve Zlíně stala plavkyně Bernardová – zlin.cz

ZLÍN  – Zlín už zná vítěze v anketě o nejlepšího sportovce města za rok 2018. Prvenství se dočkala plavkyně Abhejali Bernardová, serveru Zlin.cz to sdělila za zlínskou radnici Irena Orságová.

Plavkyně Abhejali Bernardová na nejvyšší příčce vystřídala loňského vítěze hokejistu Libora Kašíka.

Abhejali Bernardová jako čtvrtá žena na světě a jako první člověk ze země bez přístupu k moři dokončila projekt Oceans Seven (Sedmička oceánů). Jako první Čech a celkově stý člověk na světě přeplavala Cookovu úžinu v čase 13 hodin a 9 minut,“ upřesnila Orságová. Oceans Seven – přeplavby bez neoprenu a zdolání vybraných obtížných dálkových přeplaveb rozmístěných po celém světě dokončilo jen 11 lidí a Abhejali je desátá z nich. Každou přeplavbu vždy zvládla na první pokus. Byla nominovaná na světovou plaveckou cenu WOWSA a v Pelhřimově vyhlášena Rekordmankou roku v kategorii žen za Oceans Seven a za Hodinovku skákání šipek do bazénu (223x).

 
celý článek – zlin.cz

 

V šestihodinovce naplavali nejvíc kilometrů Andrea Marcato a Lucie Poustecká – Zlínský deník

V šestihodinovce naplavali nejvíc kilometrů Andrea Marcato a Lucie Poustecká – Zlínský deník

Ital z Padova Andrea Marcato a Lucie Poustecká z Červeného Újezdu hájící barvy TJ Tábor zvítězili ve 3. ročníku Plavecké šestihodinovky Sri Chinmoy ve Zlíně. Marcato v krajském městě uplaval 22,7 kilometru.

Poustecká dosáhla ve zlínském padesátimetrovém bazénu výkonu 20,5 kilometru. Závod pořádal zlínský oddíl Sri Chinmoy Marathon Team za podpory města Zlína a Zlínského kraje.

Stříbrnou příčku v mužích vybojoval veteránský rekordman a přemožitel kanálu La Manche Aleš Rucký z Pardubic (22,3 kilometru), třetí místo obsadil Michal Slanina z Jičína (21,9 kilometru).

Lukáš Semela z Dobrkovic skončil čtrnáctý (15,6 kilometru) a Andrej Višněvský z pořádajícího klubu Sri Chinmoy Marathon Team Zlín doplaval výkonem 12,9 kilometru na devatenácté pozici.

Mezi ženami brala druhé místo obhájkyně loňského prvenství Vanesa Lipovská z Brandýsa nad Labem (PLAF Říčany, 20,4 kilometru), třetí byla Zuzana Procházková z Hořovic (17,4 kilometru).

celý článek – Zlínský deník