První Češka přeplavala 3 dny po cyklónu Gita Cookovu úžinu (NZ) a stala se tak prvním suchozemcem, kterému se podařilo dokončit Oceans Seven.

(Wellington, 25. února) V sobotu 24. února byla tímto úspěšným plavcem Abhejali Bernardová (41) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu. I přes rozbouřené moře a silné proudy se jí podařilo jako prvnímu Čechovi přeplavat Cookovu úžinu na Novém Zélandu. Stala se tak teprve 10. člověkem na světě (4. ženou a 1. suchozemcem), kterému se podařilo úspěšně zvládnout výzvu Oceans Seven, což je ekvivalent Koruny planety, nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Jedná se o sedm vybraných obtížných dálkových přeplaveb po celém světě.

Přeplavba jí trvala 13h, 9min a 48 vteřin – mnohem déle, než se předpokládalo, kvůli velmi silným protiproudům, silnému větru a mořské nemoci. Více než 3 hodiny plavala na místě, neobvyklý východní proud ji dokonce táhnul zpět k severnímu ostrovu a pilot ji chtěl vytáhnout z vody.

Abhejali již předtím přeplavala kanál La Manche, kanál Catalina (USA), Kai’wi kanál (Havaj), úžinu Gibraltar (mezi Španělskem a Marokem), Cugarský průliv (Japonsko) a Severní kanál. Je také zatím jedinou českou držitelkou tzv. Trojkoruny dálkového plavání (La Manche, Catalina, okolo Manhattanu).

Zatímco La Manche přeplavalo více než 1600 lidí, jen 103 jich zatím přeplavalo Cookovu úžinu. Korunu planety se podařilo dosáhnout 348 lidem – do soboty bylo jen 9 lidí, kterým se podařilo dosáhnout Oceans Seven (Sedmičky oceánů). Abhejali se o víkendu stala 10. člověkem, 4. ženou a teprve prvním suchozemcem, který se zařadil do této skupiny. Výjimečné je také to, že se Abhejali podařilo zvládnout každou z těchto přeplaveb na první pokus. Vzhledem k obtížnosti každé z těchto přeplaveb je její úspěch pozoruhodný a ukazuje na její odhodlání a vnitřní sílu. Nejobtížnější přeplavbou byl pro ni Kai’wi kanál na Havaji, jehož přeplavba jí trvala téměř 22 hodin.

Bernardová po přeplavbě řekla:

„Podmínky vůbec nebyly ideální – 3 dny po cyklónu Gita. Pilot, který eskortoval plavce úplně poprvé, navrhoval, abychom počkali na jiný den. Vítr byl už na začátku tak silný, že se dělaly bílé hřebeny (30km/h, vlny přes 1 metr), a předpověď se dále zhoršovala odpoledne. Kdyby to byla moje první plavba, rozhodně bych si na ni netroufla. Byl to boj o každé nadechnutí se, jak se mnou vlny házely, ale jinak jsem neměla žádný zcela pádný důvod skončit. I když jsem měla mořskou nemoc a zvracela jsem a kvůli tomu mi byla i zima.

Hned první půlhodinu se mi do plavek dostala medúza talířovka, což bylo hodně bolestivé. Dlouho jsme také byli na jednom místě, dokonce nás proud nesl zpět, což jsem tušila, ale radši jsem se neptala. Doplavali jsme za úplné tmy na posledním možném výběžku, jinak bychom se dostali na otevřené moře bez možnosti doplavání.“